Všichni jsme se s nimi narodili, ale jen malé procento si je zachová po celý život.
Jen co se malé děti začnou stavět na nožičky, tak jim začínáme obouvat nejrůznější capáčky. To je ještě v pořádku, jsou většinou široké, měkoučké a tenké. Ale problém nastává, když začínáme hledat první botičky. A pak už je to jízda, kdy většinou každé tři měsíce vybíráme, co nejlepší botky pro naše „mini me“.
Jsem také rodič a vím, čím prochází každá máma i táta. Kolik si pokládáte otázek při výběru bot pro svoje ratolesti a že máte občas pocit, že skládáte zkoušku z ortopedie, než na ty pravé narazíte.
Bylo by snadné přijít do obchodu a vybrat pouze velikost a barvu, ale kdo už někdy boty svým potomkům vybíral, tak ví, že tam to vůbec nekončí, a že zmenšenina dospěláckých modelů není výhrou, ba právě naopak.
Ale osvěta ještě není tak daleko a bohužel pulty obchoďáků jsou nacpané od stropu k podlaze všemi možnými botkami, které mají barvy pohádkových hrdinů, lesknou se a třpytí jako popelčiny střevíčky, ale k funkční obuvi mají ještě hodně daleko. Také snadno narazíme na sportovní obuv, na které bylo vychováno hned několik generací.
Opravdu se pak nemůžeme divit, že generace za generací končí se stejnými tvary chodidel.
Oblíbená otázka mých klientů. Slýchám téměř denně, že stejný tvar chodidel měla vaše babička a problémy s haluxy řešil i váš otec. Nedivte se, vždyť výroba obuvi podléhá dikátu mody již od 16 století.
Symetrická zvednutá špička a podpatek není u konvenční obuvi nic neobvyklého a proto se také nemůžeme divit, že 42% dospěláků zažívá bolest chodidel.
Často vám ukazuji různé deformace chodidel způsobené vlivem obuvi, ale ptali jste se na ten ideální otisk.
Ještě před několika lety to byl nadšený barefoot běžec, ale dnes už tento muž nemůže běhat v obuvi s minimalistickou podrážkou.
Proč?
Vidíte otlak ve střední části přednoží? To není známka lodičkového tvaru. Mnoho odborníků nazývá tento děj i propadlou příčnou klenbou. (Která tam ve skutečnosti není.)
A jaký je ten váš?