Jak správně vybrat obuv

Mánie barefooot. Jen móda?

Řady jejich příznivců stále rostou. Boty, které co nejméně omezují nohu, se z původně okrajového sortimentu pro pár podivínů, co by nejraději chodili všude bosi, staly všudypřítomnou alternativou ke konvenční obuvi. Jsou ale barefoot vhodné opravdu pro všechny a všude?

Mluví se o tom, že Česká republika je barefootovou velmocí. Našinců, kteří se zajímají o to, do čeho „uvězní“ svá chodidla, je stále víc. Proto se rozšiřuje nabídka tzv. bosobot i specializovaných obchodů, navíc se objevují už i v klasických prodejnách s obuví. Rozrůstají se také řady českých výrobců a ti klasičtí zavádějí barefoot řadu…

Často jsou prezentovány jako lék na všechny potíže s chodidly, resp. celým pohybovým aparátem, které mnohdy pramení z toho, že nosíme špatné boty.

Bota podle chodidla, nebo obráceně?

Bolesti zad, hlavy, ale klidně i zubů mohou souviset s nevhodným obutím. Že není nejlepší chodit stále v lodičkách s několikacentimetrovými jehlami, je asi jasné každému. I boty do špičky, příšerně těžké nebo na neohebné vysoké platformě v nás neevokují pocit ideálních bot. Ale problémy nám způsobují i takové, které jsou na první pohled úplně v pohodě.

Měly by totiž co nejvíce odpovídat tvaru našich chodidel. A takové při bedlivém zhlédnutí běžného sortimentu v prodejně většinou nevidíme. Nejčastější problém tzv. konvenční obuvi je fakt, že je příliš úzká a že se její špička stáčí na palcové straně. Naše chodidlo se tak musí prostoru přizpůsobovat. Nejviditelnější důsledek jsou tzv. vbočené palce, které jsou i jedním z nejběžnějších problémů s nohama.

„Přirozené chodidlo má prsty a palce do vějíře, tím je zajištěna jeho stabilita a správný odval při chůzi a běhu. Nožní klenbu si můžeme představit jako šroubovici, a pokud funguje přirozeně, chodidlo dokáže zpracovat šoky z chůze, běhu, skákání a podobně. Plantární tlak by měl být rovnoměrný, chodidlo přenáší váhu našeho těla rovnoměrně od nášlapu přes patu, středem chodidla přes bříška až do odvalu skrz palec,“ popisuje Adéla Kišš, certifikovaná lektorka přirozeného pohybu (www.adelakiss.cz), jak by mělo naše chodidlo vypadat. U většiny lidí, kteří k ní přijdou na analýzu chodidel, jíž se věnuje, ale takové nevidí.

„Nejčastější jsou chodidla ve tvaru konvenční obuvi, která již nemají přirozený vějířovitý tvar. Palce či malíčky jsou vbočené, takové chodidlo má nestabilní přednoží, což ovlivní zbytek chodidla. Tato deformita vzniká většinou nevhodným obouváním,“ líčí mladá žena, co odhaluje z otisku na plantografu. Dále často vidí zatuhlou, zvednutou podélnou klenbu. „Takové chodidlo nemůže fungovat jako tlumič, takže všechny nárazy musí zpracovat vyšší pohybový řetězec – kolena, kyčle, páteř. Naopak příčná klenba je tzv. zborcená. Pak můžeme vidět kladívkové prsty, které se u starších lidí už nepohybují, mnohdy jsou i překřížené a horní strany kloubů jsou odřené,“ říká dále s tím, že při rozboru chodidel si také všímá tlakových bodů, přičemž často v těchto místech nahmatá ztvrdlou kůži, dělají se tu mozoly a kuří oka.

„Zkrátka, pokud hromadíme krok co krok naši váhu v místech, která na to nejsou stavěná, chodidlo si tu začne stavět vlastní podrážku a vznikají i bolesti, ať už jde o kuří oko, ostruhu patní, nebo výrůstek v podobě osifikace v oblasti prvního metatarzálního kloubu palce,“ objasňuje a mluví o tom, že ve funkčnosti chodidel hraje roli i genetika a hypermobilita kloubů, ale ve většině případů jde opravdu o následek brzkého a nevhodného obouvání, které pokračuje celý život.

Není normální mít puchýře z bot

Asi všichni jsme zažili, že nám paní prodavačka tvrdila „nebojte, ty boty jsou z kůže, ta časem povolí“ a že jsme několik týdnů chodili v botech, které nás na nejrůznějších místech tlačily, oblepovali jsme puchýře a odřeniny náplastmi a doufali, že už brzy to bude dobré. A taky nemálo z nás určitě napadlo, že by bylo nejlepší klidně uprostřed ulice nohy ze sevření vysvobodit a jít dál bos…

Právě chůze naboso je nejzdravější. Na tom se shodují všichni odborníci. Chodidlo nic nesvazuje, může se volně pohybovat, cítí povrch, po němž šlape, a může mu tak přizpůsobit krok…

„Vůbec nejzdravější je chodit úplně naboso. Ale to samozřejmě není možné, alespoň ne pořád,“ potvrzuje dětská fyzioterapeutka Bc. Marie Langová (www.marielangova.cz), která mj. nabízí online kurz Průvodce psychomotorickým vývojem – od prvního ultrazvuku k pasení koníků. „Proto barefoot není žádná móda ani marketingový tah, ale takové přiblížení se k tomu, co je pro tělo nejvhodnější, nejzdravější,“ dodává a vysvětluje, že bota by měla pro chodidlo plnit převážně ochrannou funkci například před poraněním, ale neměla by ho nijak omezovat ani prostorem, ani v pohybu ani změnou postavení chodidla v botě. „A myšlenka barefoot přesně tohle ctí. Tyto boty respektují tvar chodidla, jsou dostatečně měkké, aby ho neomezovaly, dostatečně prostorné pro prsty a nemají žádný podpatek ani zvýšenou a zúženou špičku, jak často vídáme u klasické konvenční obuvi,“ popisuje, jak vypadá pravá „bosobota“.

Velká výhoda také je, že na rozdíl od klasických bot výrobce nebo prodejce barefoot udává nejen délku stélky, ale i šířku, často s podrobným popisem, pro jaký typ nohy je právě tento model vhodný, a pro jaký naopak nikoli. Ono totiž není chodidlo jako chodidlo: někdo má prsty do ploutvičky, jiný je má všechny stejně dlouhé, další má dominantní palec, nikoli zanedbatelné rozdíly jsou ve výšce nártu, šířce kotníku atd. atd. V klasickém obchodě s obuví se toto většinou neřeší.

Pro děti jsou prostě fajn

Nejčastějšími nositeli barefoot obuvi jsou děti. Následují jejich rodiče, třicátníci a čtyřicátníci. Ale pokukovat po nich začínají i starší generace, které zpočátku měly k bosobotám nedůvěru. Přece jen dlouhá desetiletí se bralo jako dogma, že kotník musí být zpevněný a stélka má být tvarovaná, aby podržela nožní klenbu. V mnoha rodinách se tak vedl a asi stále vede boj o to, jaké první obutí potomkovi pořídit – botičky ohebné do všech směrů babičky moc nechápou.

Marie Langová je přesvědčená, že pro drtivou většinu dětí jsou barefoot vhodné. „Převážná část dětí se narodí se zdravými nožkami a úkolem nás rodičů je samozřejmě zabezpečit, aby zdravé zůstaly. A k tomu potřebují pohyb, možnost hýbat prsty, kotníky bez omezení, objevovat prostor, cítit pod nohou daný povrch. Jenže právě to v konvenční obuvi chybí, zbytečně zavíráme dětem nožky do tvrdých, neforemných, těžkých bot, a to jim vývoj rozhodně neusnadní,“ formuluje svůj pohled, ovšem rychle dodává, že bota patří mrňousům až po pár měsících samostatné chůze, kdy dokážou například zastavit a změnit směr. „Do té doby by nožička měla trávit co nejvíce času navolno – rozhodně bez bot, ideálněji i bez ponožek,“ vyvrací stále častou představu, že už do kočárku a při stavění u nábytku jsou třeba pořádné boty.

Také Adéla Kišš je na základě svých zkušeností a znalostí přesvědčena, že pro děti je barefoot nejlepší. V případě dospělých je ale zdrženlivější. „Barefoot obuv je vhodná pro každého, i ty, kteří nemají plně funkční chodidla, ale pouze do přírody, do parku, lesa, na pláž a zahradu. Do městského povrchu bych volila silnější podrážku. Stejně tak pozor u dětí okolo šesti let, kdy začnou chodit na trénink třikrát čtyřikrát týdně do tělocvičen, které byly navrženy pro dospěláky, co už mají plně vyvinutá chodidla. Pro tyto účely bych jim dala raději obuv s tlustší podrážkou, ale stále funkční obuv,“ říká. To znamená takovou, která má stejné parametry jako barefoot, jen nemá super tenkou podrážku.

Chtěl být zdravý, dal zabrat achilovce

Podobně to vidí i Mgr. Iva Bílková, Cert. MDT, vedoucí fyzioterapeutka FYZIOkliniky (www.fyzioklinika.cz), která na otázku, zda je barefoot obuv zdravá, nebo je to jen móda, odpovídá: „Je to otázka úhlu pohledu. Když má klasická bota silnější – například 1,5 cm – podrážku, ale měkkou, tak krásně tlumí nárazy paty na zem. Omezuje však vnímání chodidla, čímž limituje funkci svalů a vazů v něm a má vliv i na aktivitu svalů v dolních končetinách a trupu. Dokonce na svaly těsně pod lebkou a na migrény může mít vliv nevhodně zvolená obuv, kterou používáme dlouhodobě.“ Barefootové boty považuje za fajn pro celý pohybový aparát, protože chodidlo je volné a v maximálním kontaktu s podložkou. „Ale je naprosto nevhodná do měst na tvrdý povrch, jako je asfalt, beton, dlažba. Velmi snadno vznikají patní ostruhy, bolesti achilovky jako následek snahy měkkých tkání vyrovnat se s tvrdou podložkou. Myšlenka ‚běhat naboso‘, vrátit se ke kořenům lidstva, je krásná, ale uvědomme si, že to běhání naboso fungovalo na prašných cestách a pěšinách v pralese,“ říká se smíchem a svěřuje se s případem jednoho klienta, který přešel rychle z normálních městských bot na barefoot. Zvolil prstovou verzi (vlastně silnější ponožky) a chodil v nich po Praze, běhal… „Tělo si nestačilo postupně zvyknout na jiný druh odvíjení chodidla od podložky a na achilovku byly náhle kladeny vyšší nároky na tlumení i odraz,“ vysvětluje s tím, že zánět této šlachy se naštěstí dal vyřešit během pár návštěv. Dotyčný už pak ale bral barefoot méně často, třeba jen na běhání do lesa.

To ostatně Iva Bílková doporučuje obecně. „Střídala bych typ bot podle terénu, který mě čeká. Na tvrdý podklad si vezmu boty, které mi budou měkčit dopad nohy na zem. Naopak na vysokohorskou turistiku takové, které mě nebudou omezovat v kontaktu s podložkou, protože chci cítit, jestli mám pod nohou rovnou plochu, nebo nestabilní zakulacený kámen…“ shrnuje svá doporučení a doplňuje, že klasické pohorky jsou těžké, tvrdé, neohebné, čímž podle mnohých chrání nohu a kotník. „V barefoot je ale noha lehčí, takže se svaly tolik neunaví váhou boty, navíc se svaly nejen zapojují, ale i protahují,“ vyzdvihuje.

To je ostatně i důvod toho, že v barefoot netrpí tolik noha chladem – prostě neustále cvičí, a tak nemůže mrznout.

Tenká podrážka není pro všechny

K doložení toho, že je chůze naboso zdravá, odkazuje Adéla Kišš na několik studií porovnávajících sílu chodidla a funkci klenby u keňských adolescentů, kteří chodí běžně naboso, a u těch obutých. „Bosí měli pružnější klenby a silnější chodidla než obutá skupina,“ shrnuje stručně odbornice, která ale také přiznává, že žít ani vyrůstat naboso není ve většině západních zemí reálné. „Obuv, která respektuje strukturu a funkci bosého chodidla, je jedinou životaschopnou alternativou, jež podporuje jejich přirozený rozvoj. Takovou obuví se zdá být nejlepší barefoot,“ říká, ale hned dodává, že už se také ví, že ultra tenká podrážka nemusí být vhodná pro každého. „Před lety jsme k tomu jako trenéři byli dokonce vedeni – pokud někoho trápila bolest chodidel či kolen, lékem byla barefootová obuv. Dnes po několika letech od velkého boomu s barefoot víme díky zkušenostem a studiím, že musíme být opatrnější,“ pokračuje Adéla Kišš, jejíž zkušenost je, že 80 procent lidí, kteří u ní absolvují analýzu chodidel, již nemá plně funkční chodidla, aby mohli v ultra tenké podrážce fungovat celý den bez potíží.

„Na základě analýzy doporučím klientům několik vhodných cviků, díky kterým si klient chodidla cvičí, ale musí to podpořit vhodnou funkční obuví a prostornou ponožkou, která chodidla nijak neomezí v přirozené práci,“ nastiňuje svou práci. Upozorňuje také na to, že lidé většinou začnou měnit obuv až ve chvíli, kdy už jsou chodidla deformovaná, bolí je nebo je trápí bolest celého pohybového aparátu. „Jenže pokud chodidla tvarujeme do konvenční obuvi celý život, nemůžeme chtít, že budou ve stáří plně funkční,“ varuje, ale zároveň uklidňuje, že nikdy není pozdě je rozpohybovat a dát jim prostor.

NÁZOR DĚTSKÉ FYZIOTERAPEUTKY

Boty problém nevyřeší, navštivte odborníka

Odpovídá dětská fyzioterapeutka Bc. Marie Langová

Mohou barefoot boty spravit např. valgózní kotníky či ploché nohy, nebo je v těchto případech vhodná spíš ortopedická obuv a vložky do bot?
„Samotná bota – ani barefoot, ani ortopedická – problém nikdy neřeší, vždy ale může být obrovským pomocníkem, když je dobře zvolená, nebo báječným sabotérem, když není. Pokud máme nějaký výše zmíněný problém, vždy by měla být první volbou návštěva fyzioterapeuta nebo podologa, který nás dostatečně vyšetří, navrhne terapii, naučí nás cvičit a zároveň může pomoci s výběrem obuvi, případně doporučí nebo vyrobí funkční stélky na míru. Je ale pravdou, že při přechodu z konvenční obuvi na barefoot může dojít ke zlepšení stavu – nikoliv ale kvůli botám samotným, ale zpravidla kvůli tomu, že má noha najednou prostor, člověk se často nohám začne více věnovat a také noha v barefoot obuvi pracuje úplně jinak, než byla doteď zvyklá.
Ortopedická obuv, jak si většina z nás představí, je tvrdá, neohebná, má nízký podpatek a zároveň tvarovanou stélku, která má za cíl podpořit správnou klenbu. Paradoxně taková pasivní podpora ještě v tvrdé botě má za následek ochabnutí svalstva a noha ‚leniví‘ – nemusí pracovat, protože ji podrží bota. A my potřebujeme, aby noha fungovala sama, nejen s podporou boty.“

NÁZOR LEKTORKY PŘIROZENÉHO POHYBU

Jak vypadá obuv vhodná pro každého

Adéla Kišš, která se věnuje mj. analýze chodidel, vysvětluje, jaké parametry má tzv. funkční obuv.
1. Široká asymetrická špička
Osvobozuje prsty, takže chodec těží z většího prostoru na palec, který tak může ukotvit a ovládat chodidlo. Přednoží a nártní kosti mají přirozené postavení a jsou stabilní.
2. Plochá podrážka
Nemá zvednutou špičku ani patu, což prstům umožňuje být v kontaktu s terénem a napomáhá udržet stabilní přednoží.
3. Fyziologické odpružení
Tloušťka podrážky se mění podle věku, hmotnosti a funkce chodidla jednotlivce a biomechanických požadavků na cvičení či sport.

Barefoot má všechny tyto parametry také, ale navíc vždy tenkou podrážku, což nemusí být vhodné pro každého.

PÁR TIPŮ

Jak začít s lepší péčí o nohy

• Ideální období začít s chůzí naboso právě nastává. Zkuste se za teplých dnů projít trávou bez bot. Zapomeňte na obavy, že vás píchne včelka, nebo že si nohu poraníte. Velký zážitek je bosá procházka lesem. Na mnoha místech v republice jsou i tzv. bosé stezky, kde se střídají nejrůznější povrchy.
• Věnujte se chodidlům, zkuste je promasírovat, například míčkem. Na internetu najdete spoustu cviků pro zanedbaná chodidla.
• Samozřejmostí by měla být pravidelná kvalitní pedikúra.
• Zaměřte se také na ponožky, podkolenky, punčocháče, i ony mohou chodidlo příliš svírat.
• Do barefoot můžete ze začátku dát vložku, aby nebyl přechod tak náhlý.
• Na doma si můžete pořídit tzv. adjustační ponožky (oddělují prsty od sebe a napomáhají vrátit je do fyziologické polohy), senzomotorický koberec (můžete si ho klidně sami vyrobit), desku pro reflexní terapii chodidel (dá se užívat třeba v koupelně během čištění zubů)…

19/2023 výtisk časopisu KVĚTY